Nezařazené | 22. 9. 2017

Editorial: Blade Runner II.

Žijeme dobu, kdy se sci-fi vize stíhají realizovat během jedné generace.

V těchto dnech jde do kin očekávaný film Blade Runner 2049, volné pokračování původního kultovního sci-fi z roku 1982. Tento snímek získal v řadě anket o nejlepší sci-fi film první místo před takovými konkurenty jako Star Wars, 2001: Vesmírná odysea, Matrix či Vetřelec. To vše navzdory tomu, že byl po promítání v kinech na dlouhých 25 let zablokován z důvodu rozepří mezi režisérem a studiem, nevyšel na DVD, tudíž neexistovaly ani pirátské kopie. Na DVD vyšel až po letech, po vzájemném smíru v takzvaném závěrečném režisérském sestřihu, který je jiný než verze pro kina (celkem existuje několik dalších verzí a zakončení filmu).

Proč byl tak úspěšný? Dějem to není, přestože je zajímavý a dal by se shrnout do věty: „Soukromý detektiv má v šestimilionovém městě najít a zlikvidovat šest replikantů, netuší ale, že oni chtějí dostat jeho…“. Měl štěstí na režiséra – Ridley Scott – a herce v hlavní roli – Harrison Ford ve své životní formě. To, čím ale fanoušky opravdu nadchl, je atmosféra ponuré budoucnosti, kterou následně kopírovaly další a další filmy. Je to budoucnost temná, kde z věčně zatažené oblohy stále prší. Je to vize ponurých ocelových měst, která ožívají až večer v neony osvícených přeplněných uličkách a barech plných Asiatů v Chinatownu Los Angeles budoucnosti. Svět moderních technologií, ale i odcizení, technického pokroku, ale i úpadku společnosti. Hrdina samotář brázdí ve svém vznášedle hi-tech městem se starou dobrou „bouchačkou“, podobně jako jeho předobraz Phill Marlowe – detektiv drsné školy – který procházel stejným městem a stejnou čtvrtí dávno před ním. Atmosféru geniálně dotváří hudba skladatele Vangelise. A u vizuálních efektů dnes neuvěříte, že jsou z doby před nástupem digitální éry a staré třicet pět let. Architekt filmu byl vizionář, například navrhl ploché obrazovky v tenkém černém rámu v dobách, kdy se na stoly teprve dostávaly první monitory ve velkých bílých plastových bednách. Trefil se i v dalších detailech (scéna se zoomováním obrazovky) a velmi předstihl svou dobu, za což byl také v roce 2004 oceněn mezinárodní porotou vědců. Jiné snímky z této doby jsou pro nás po letech spíše úsměvné a tak trochu mimo. Ale tento ne, když si ho prohlédnete současnou optikou, uvidíte, že se v mnohém od dnešní doby neliší. Vize se zhmotnily do reality. Snad kromě vznášedel, i když dnešním (osobním) dronům ke vzlétnutí brání prakticky jen legislativa.

Blade Runner je pro mě srdeční záležitostí, na jeho volné pokračování se velmi těším, přestože to asi nebude taková pecka jako jednička a také hlavní hrdina Harrison Ford mezitím trochu zestárl. Jestli jste zvědaví, jakou vizi budoucnosti přinese tentokrát, tak vám přeji příjemné sledování!

Rád bych Vás také pozval do naší expozice na MSV v Brně v pavilonu P-053.

Jiří Klusáček
ředitel vydavatelství